Zemřel kardinál Camillo Ruini, „pastýř s vášní pro církev“

Kardinál Camillo Ruini patřil k nejvýznamnějším a nejvlivnějším postavám italské i světové katolické církve na přelomu 20. a 21. století, kdy jako blízký spolupracovník sv. Jana Pavla II. zásadně formoval tehdejší náboženský a společenský život. V letech 1991–2007 stál v čele Italské biskupské konference (CEI) a současně působil jako generální vikář diecéze Řím (1991–2008), z titulu čehož se stal hlavním architektem a organizátorem Velkého jubilea roku 2000. Do historie vstoupil jako obratný stratég a autor takzvaného „Kulturního projektu“, jehož prostřednictvím s velkou intelektuální autoritou aktivně vnášel křesťanské hodnoty, víru a témata bioetiky do veřejného, mediálního a politického dialogu.

K úmrtí kardinála Ruiniho se vyjádřil stávající předseda CEI, kardinál Matteo Zuppi, arcibiskup z Boloně. Poděkoval za jeho službu „s pochopením, pastoračním zápalem a hlubokým smyslem pro církev“. Připomněl heslo zesnulého kardinála – Veritas liberabit vos (Pravda vás osvobodí) – s tím, že pro Ruiniho „tato pravda nebyla abstraktní ideou, ale tváří Pána, který osvěcuje cestu, podepírá naději, otevírá ke společenství a povolává ke službě každému člověku, především v nejistých a obtížných časech“.

K blízkým spolupracovníkům kardinála Ruiniho patřili také členové Komunity Sant’Egidio. Ti na zesnulého kardinála vzpomínají jako na „pastýře s velkou vášní pro církev a hlubokým pochopením její úlohy ve společnosti“. Církev a město Řím v něm měly „klíčového představitele života církve v Římě a v Itálii ve 20. století s velkým zájmem sledovat zblízka komplexní výzvy nového tisíciletí“.

kardinál Camillo Ruini s Janem Pavlem II., Světový den nemocných, 11. 2. 2004   (ANSA)

Z telegramu Svatého otce adresovaného kardinálovi Reinovi, generálnímu vikáři

„Zpráva o úmrtí kardinála Camilla Ruiniho, emeritního generálního vikáře pro diecézi Řím, vyvolává v mém srdci city hluboké soustrasti i vděčnosti Pánu za dar tohoto váženého muže církve, který s velkorysostí prožíval svou službu nejprve v diecézi Reggio Emilia-Guastalla v různých oblastech apoštolátu, poté jako pomocný biskup a po zbytek svého dlouhého života ve prospěch této diecéze a italské církve. Chci vyjádřit vám, biskupské radě, rodině, římskému presbyteriu a všem věřícím svou blízkost a hlubokou soustrast. Při vzpomínce na tohoto zkušeného a moudrého bratra, vedeného hlubokou vírou, pronikavou inteligencí a prozíravým pohledem, který s diskrétností a odevzdaností sloužil evangeliu a církvi, myslím na jeho přínosnou práci pro Italskou biskupskou konferenci a na plodný dialog se světem kultury. Prosím Pána, aby ho na přímluvu Panny Marie přijal do nebeského Jeruzaléma, a z celého srdce uděluji apoštolské požehnání všem, kdo oplakávají jeho odchod, s vděčnou vzpomínkou na ty, kteří o něj pečovali s příkladnou starostlivostí.“

Lev PP. XIV.

17. června 2026

- zd -