Zpráva o rozsudku na vlnách RV: Není znám pravý důvod hrdelního trestu

Johana Bronková - Vatikán

Psal se rok 1951. Naše země stála na prahu těžkých let pronásledování a útlaku a bylo zřejmé, že činnost církve hluboce překáží komunistickému režimu v prosazování jeho ideologií. Babický případ, kterému padli za oběť také oba nedávno blahořečení kněží, Jan Bula a Václav Drbola, měl nepochybně církev a věřící zastrašit. Jedním slovem – byl to akt teroru. Ve chvíli, kdy k procesům došlo, však nebyla situace přehledná, svoboda tisku dávno neexistovala. Vatikánský rozhlas byl jedním z mála hlasů svobodného světa, které bylo možné v češtině zachytit.

Vzhledem k první liturgické památce obou mučedníků přinášíme slova, jakými tehdejší vedoucí české redakce, P. Václav Feřt SJ, nebo někdo z jeho spolupracovníků, popsal tuto temnou kapitolu našich dějin.

Pod titulkem "Poznámky k nedávnému jihlavskému procesu" odvysílal Vatikánský rozhlas 16. července 1951 tato slova:

"Podle zpráv československého rozhlasu byl v Jihlavě v sobotu 14. července vynesen hrozný rozsudek: 7 osob bylo odsouzeno k smrti a 7 dalších k vězení na dlouhá léta. Mezi odsouzenými jsou dva kněží – faráři z Babic a Velkého Újezda u Moravských Budějovic a někteří rolníci, katoličtí pracovníci, kteří se velmi zasloužili za německé okupace o vlast. Právě nás navštívil věrohodný muž, jenž zná tamější kraj a podal ke krutému rozsudku několik poznámek, jež zde uvádíme. (O neslýchaném ortelu, jenž vyvolal zděšení v tomto tichém kraji Českomoravské Vysočiny. Zde je uvádíme):

Není nám znám pravý důvod hrdelního trestu nad kněžími a katolickými laiky. Od oficiálních zpráv se toho asi nedozvíme. Sotva šlo o důvody rázu politického, neb kněží jsou od jakékoliv politické činnosti zrazováni svou řádnou duchovní vrchností i rozhlasem vatikánským. Zakazuje jim to jejich víra a konečně také rozum. Byli-li odsouzeni v souvislosti s obhajobou přirozených práv a nezadatelných práv lidské osobnosti, pak jsou pravými mučedníky, neboť přirozený zákon je zákon Boží a každý je povinen jej hájit a respektovat. Jestli ani to jim nebylo dokázáno, pak jest to nejpolitováníhodnější čin, jímž byli likvidováni ideoví odpůrcové jakožto vesničtí boháči, tj. pracovití rolníci.

Hrozný je tento ortel vůči duchovním pastýřům a otcům rodin v době, kdy se hlásají a podpisují mírová hesla. Krvavý teror vrhá divné světlo na úřední pacifismus."

V dalším komentáři P. Feřt dodává, že byly ihned obětovány mše svaté za oběti teroru a srovnává čin režimu s nacismem. „Nacisti ovšem byli cizinci a takto řádili za výjimečného válečného stavu vůči bezbrannému cizímu obyvatelstvu. Posupné ticho a ponurý smutek zalehl jistě celý kraj, jinak pokojného obyvatelstva, mezi nímž nyní slídí agenti policie po nových obětech. Jest toho již mnoho“.

Smutná a přesná diagnóza otce Feřta inspirovala písničkáře Pavla Helana v textu písně věnované hrdinskému svědectví Jana Buly a Václava Drboly. S laskavým svolením autora tedy nyní její tóny znějí ve vysílání Radia Vatikán.