PODCAST Lev XIV.: Vnášejme bohatství evropské kultury do epochálních výzev dneška
Drazí bratři a sestry, dobré ráno, buďte vítáni!
Dnes bych vám chtěl nabídnout několik reflexí své apoštolské cesty, kterou jsem podnikl minulý týden po Španělsku, konkrétně v Madridu, Barceloně, opatství Montserrat a na Kanárských ostrovech.
Po dlouhé cestě po čtyřech afrických zemích jsem se tentokrát vydal napříč evropskou zemí prastaré a velice bohaté křesťanské tradice. A ukázalo se zcela zřejmé, že i v dnešním Španělsku, které prošlo značnými sociálními a kulturními změnami, byl papež všude přijímán s nadšením a otevřeností k naslouchání. Vzdávám za to díky Bohu a všem obyvatelům Španělska, králi a veřejným představitelům, biskupům a církevním komunitám.
Boží lid mě velice potěšil slavnostním projevem své víry a své náklonnosti. Já jsem zase mohl ujistit věřící, že jako římský biskup je chci povzbudit k překonání každé formy rozdělení a rozkolu, k neustálé péči o společenství, o dialog, o jednotu v různosti. Toto je vlastní služba Petrova nástupce a tato služba na apoštolských cestách nabývá specifické podoby, která je pokaždé přizpůsobená situaci církve a společnosti v navštívených zemích.
V případě Španělska jsem mohl s radostí vidět, jak lidé všeho věku a postavení očekávali návštěvu papeže: kamkoli jsem přišel, našel jsem velké množství lidí, kteří mě vítali velice vřele. Nejde o věc samozřejmou, a zaslouží si, abychom se nad ní zamysleli. Taková účast přirozeně vyjadřuje, jak jsem řekl, především víru španělského lidu; zároveň jsem toho názoru, že je znamením potřeby najít v rozptýlení jednotu na skutečném a pevném základě, přesahujícím ideologie a partikulární zájmy. Je to základ, kterým vposledku může být jedině Kristus a který může do života národů přinést evangelium skrze nezbytné „inkulturace“. Může tak učinit, neboť poselství evangelia plně odpovídá oběma těmto požadavkům: hledání pravdy a žízeň po spravedlnosti.
V Madridu a v Barceloně jsme se setkali ve velkých katedrálách i na nejmodernějších stadionech. Modlili jsme se růženec v opatství na Montserratu. Slavili jsme v bazilice Sagrada Familia, majestátním symbolu, symfonii kamene a světla, která ke každému hovoří o křesťanském tajemství. Toto setkání starého s moderním, katolické tradice se současnou kulturou mi umožnilo pochopit přímo „naživo“ vlastní charakter Evropy, její nezměrné bohatství, které je i dnes nepřekonanou skutečností. Jedná se o dědictví, které je třeba pečlivě střežit, abychom je mohli uvést do globálního dneška s jeho epochálními výzvami: mír, integrální ekologie, rovnoměrný a udržitelný rozvoj, úcta k lidské důstojnosti. Jsou to výzvy, které jasně rozeznal již II. vatikánský koncil a k nimž se následně vrátil učitelský úřad až po mou nedávnou encykliku Magnifica humanitas, která se soustředí na uchránění lidské důstojnosti v době umělé inteligence.
Prostřednictvím nejrůznějších setkání jsem objevil nutnost naslouchat v papežově hlasu evangeliu naděje pro naše dnešní lidstvo, těžce zkoušené následky klamné představy o pokroku. Tuto nutnost, která našla vyjádření ve všech těch svědectvích, jimž jsem mohl naslouchat – svědectvích velmi dojímajících, velmi povzbudivých – jsem objevil zvláště ve tvářích těch maličkých a chudých, s nimiž jsem se setkal: ve tváři dítěte, které mi v jedné farnosti četlo svůj dopis; ve tvářích několika obětí zneužívání, které stojí o to, aby jim někdo naslouchal; vězňů, kteří mě očekávali ve vězení; mladých lidí, plných neklidu a plánů; migrantů v centrech první pomoci na Kanárských ostrovech.
Právě tam, na Kanárských ostrovech, které byly poslední zastávkou naší cesty, se mi naskytl komplexní pohled na celou věc. Ten mi z jedné strany nabídla samotná geografická poloha tohoto souostroví a z druhé strany realita místní církve, která přijímá velké množství nucených migrantů, pocházejících především z Afriky. Víme, že migrační jev je složitý a vyžaduje ucelené a koordinované plány. Tento klíč k pochopení však otevírá odlišnou a širší perspektivu: pomáhá nám pochopit, jak jsme povoláni k novému čtení evangelia v dnešním světě, k vzájemné výměně darů našich příslušných kultur a zejména plodů, které v nich přináší plodnost Kristova poselství. A jedním z těchto plodů je právě dialog mezi lidmi a mezi národy, setkání v duchu bratrství, které umožňuje vzájemně objevovat a oceňovat hodnoty, jejichž nositelem je ten druhý. Cesta to není snadná, vyžaduje dobrou vůli a Boží pomoc, ale je to cesta, která vede k civilizaci lásky.
Drazí bratři a sestry, mottem této apoštolské cesty bylo Alzad la mirada, „Pozvedněte oči“ (srv. Jan 4,35). Jsou to Ježíšova slova, jimiž se obrátil ke svým prvním učedníkům, aby je naučil vidět v lidech a v zástupech touhu po životě, po pravdě, po plnosti. Především pro mne Pán opakuje tato slova; a s jeho milostí jsem tuto zkušenost udělal i během apoštolské cesty. Chtěl bych se dnes s vámi o toto pozvání podělit: pozvedněme oči! Učme se od Ježíše dívat se na bližního, na lidi, na svět „Božíma očima“, to znamená s láskou, úctou a soucitem.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem těm, kdo se modlili za šťastný průběh této apoštolské cesty, zvláště pak kontemplativním mniškám, kterých je ve Španělsku díky Bohu velký počet. Modlete se nadále, aby na přímluvu Panny Marie mohlo osení, které jsem zasel, přinést bohatou úrodu. Děkuji!
překlad - zd -
