Biskup z Tenerife: Papež nás povzbuzuje, abychom bránili lidskou důstojnost

María Cecilia Mutual – Vatican News

Po historické návštěvě papeže Lva XIV. na Kanárských ostrovech hodnotí tamní pobyt Svatého otce biskup z Tenerife, Mons. Eloy Alberto Santiago. Tato návštěva zaměřila pozornost na realitu migrace a zanechala hlubokou stopu v kanárské církvi i společnosti. V rozhovoru pro Vatican News na závěr apoštolské cesty Lva XIV. do Španělska tento nivarienský biskup zdůrazňuje sílu promluv i gest hlavy Církve, jeho nekompromisní odsouzení těch, kdo na migraci parazitují, a jeho pozvání k budování bratrštější společnosti, která dokáže na ty nejzranitelnější pohlížet s blízkostí, úctou a nadějí. „Naším záměrem nyní je, aby tato historická návštěva nezůstala jen záležitostí minulosti, pouhým historickým zápisem v kalendáři, ale aby přinesla hojné plody v naší diecézní církvi,“ prohlašuje.

Monsignore Santiago, apoštolská cesta Svatého otce Lva XIV. do Španělska skončila. Jak tuto papežovu cestu hodnotíte?

Moje hodnocení nemůže být jiné než naprosto pozitivní. Odezva ve všech městech, která Svatý otec navštívil – v Madridu, Barceloně, na ostrově Gran Canaria i na Tenerife –, byla ohromující. Lidé se scházeli v obrovských počtech, aby mu naslouchali, a hluboce si vážili promluv, slov i gest papeže Lva XIV. Z hlediska účasti a přijetí přítomnosti papeže v naší zemi to byla jednoznačně velmi úspěšná cesta.

V této poslední etapě cesty na Kanárských ostrovech Svatý otec v souvislosti s realitou migrantů hovořil o bariérách, které se boří nejhůře – přičemž nejde vždy o bariéry kamenné, ale o bariéry lhostejnosti. Co nám k tomu můžete říct?

Ano, Svatý otec chtěl v této závěrečné části, při návštěvě Kanárských ostrovů, vyzdvihnout otázku migrace a vyzvat nás k přijetí. Kanárský lid, jak víme, je prvním místem příchodu mnoha migrantů, kteří připlouvají přes smrtící atlantskou trasu z afrického kontinentu. Přicházejí k našim břehům a často se ocitají v jakémsi zajetí, protože nemohou ve své cestě pokračovat.

Papež dokonce hovořil o „druhém ztroskotání“, kterým je situace, kdy člověk dorazí a ocitne se zde sám, bez přijetí. Proto ve svém slově vybízel k rozvíjení postoje přijetí v Církvi i ve společnosti. Máme být společností a Církví, která tyto naše bratry přijímá, a pomáhá jim tak lidsky růst, dělat pokroky a začlenit se do společnosti i do Církve.

V tomto duchu se neslo především setkání, které se konalo zde na Tenerife, na náměstí Plaza del Cristo v La Laguně, ve městě San Cristóbal. Bylo to setkání s církevními organizacemi a strukturami, které pracují na sociální, profesní a církevní integraci migrantů přicházejících k našim břehům, a také velkého počtu latinskoamerických migrantů, kteří na Kanárské ostrovy rovněž přicházejí.

Právě na náměstí Plaza del Cristo v La Laguně Svatý otec důrazně apeloval na ty, kdo zneužívají zoufalství lidí hledajících lepší život...

Byla to velmi rázná, tvrdá slova. Musím přiznat, že jako člověk stojící po jeho boku jsem byl dojat, když jsem slyšel tu sílu, s níž Svatý otec vyzýval k zastavení ty, kdo obchodují s lidskými bytostmi, kdo zneužívají lidi a mají z nich finanční prospěch – tyto mafie, které podporují nelegální migraci bez ohledu na lidský život, bez úcty k němu a k jeho důstojnosti. Vyzval je k obrácení a poukázal na to, že tento křik chudých stoupá k nebi, přichází k Bohu a Bůh na něj bude pamatovat.

Mně osobně to připomnělo onen obraz, který máme možná mnozí vrytý do paměti, kdy svatý Jan Pavel II. na Sicílii rovněž takto tvrdými slovy a silným gestem vyzýval mafii k obrácení. Papež Lev XIV. udělal zde na Tenerife totéž: pronesl slova s takovou silou a rázností, že podle mého názoru hluboce zapůsobila na všechny přítomné i na ty, kdo je četli nebo viděli v médiích.

Papež také naléhavě vyzval k tomu, abychom se učili „jazyku blízkosti“, který se na ostrově uskutečňuje prostřednictvím organizací pomáhajících integraci migrantů.

Ano, klíčový je osobní přístup k lidem, pohled do tváře, přijetí, naslouchání a gesta něhy. O tom papež nejen mluvil, ale sám to vyjadřoval. Jak už jsem řekl a znovu opakuji: vedle samotného poselství a promluv Svatého otce je zde také nonverbální jazyk, jeho gesta. To, jak objímal uprchlické děti, které k němu téměř skákaly a on je chytal v letu a s láskou tiskl k sobě; jak se díval na uprchlíky v přijímacím středisku Las Raíces, díval se jim do očí, zdravil je jednoho po druhém a vyjadřoval tuto blízkost prostřednictvím konkrétních gest.

Sám Svatý otec Lev XIV. ve své apoštolské exhortaci Dilexi te mluvil o těchto konkrétních gestech, která projevují lásku, lásku k chudým. A jak jsem uvedl, potvrdily to nejen jeho projevy, ale i jeho vlastní gesta – důležitost blízkosti, schopnost porozumět druhému člověku, projevit mu přijetí objetím, podáním ruky či pohlazením, které vyjadřuje něhu Církve, jež je zároveň matkou.

Jak hodlá Církev po této papežově návštěvě uplatnit jeho učení v pastoraci?

To je velká výzva, před kterou nyní stojíme. Naším záměrem je, aby tato historická návštěva – vůbec poprvé v dějinách, kdy papež pohlédl na naši místní církev – nezůstala jen záležitostí minulosti, pouhým historickým zápisem v kalendáři, ale aby přinesla hojné plody v naší diecézní církvi. Proto máme v plánu promítnout papežovy promluvy a homilie do konkrétních pastoračních plánů a aktivit v naší církvi, které pomohou vstřebat toto bohaté učení, jež nám zde Lev XIV. na Tenerife zanechal.

Nyní se začneme hlouběji seznamovat s obsahem textů a pracovat s nimi v komisích, na odděleních i ve farnostech, aby byly plně asimilovány a abychom je mohli uvést do praxe. Chceme tak odpovědět na papežovo pozvání, abychom i nadále byli církví pohostinnou, církví, která spolupracuje s ostatními, a církví, která hlásá Ježíše Krista v tomto fascinujícím úkolu evangelizace.

Na závěr, Vaše Excelence, jaké poselství podle Vás zanechal papež Lev XIV. církvi na Tenerife, španělské společnosti a celému světu?

Věřím, že nám dal poselství povzbuzení k tomu, abychom žili víru bez komplexů. Abychom ji žili v lásce k chudým, v lásce k bližním a v úsilí o spravedlivější, bratrštější společnost a svět v míru. V této práci nesmíme sedět se založenýma rukama, ale musíme jít jako Církev kupředu, žít evangelium a učení sociální doktríny Církve, které nám pomáhá orientovat se v tomto světě a v tomto mezinárodním kontextu. A máme to dělat bez strachu, s radostí z víry a ze setkání s Ježíšem Kristem.

Svatý otec na náměstí Plaza del Cristo mluvil o tom, že naše činnost v Církvi nekončí u sociální roviny, ale že jsme povoláni přinášet těmto lidem Ježíše Krista – samozřejmě s úctou, bez jakéhokoli nucení, ale s předložením křesťanské nabídky setkání s Ježíšem Kristem, které dává lidskému životu plnost, štěstí a radost.

Domnívám se, že Svatý otec nás zve, abychom dál kráčeli vpřed jako církev blahoslavenství, jako církev samaritánská, jako církev sloužící lidem, v obraně lidského života a důstojnosti každého člověka. A také v obraně spravedlivější, bratrštější společnosti, světa, kde vládne onen mír, o němž tolik mluvil – mír odzbrojený a odzbrojující, pokorný, vytrvalý, který projevuje přítomnost Pána a univerzální bratrskou lásku, k níž jsme všichni povoláni.

Překlad -dv-