Papež Lev XIV.: „Svět potřebuje ticho, aby znovu zaslechl Boha“
Mario Galgano – Vatikán
„Pokoj vám!“ zahájil papež svůj proslov. Poustevnický život podle Lva XIV. není útěkem ze světa, ale „obnovou srdce“, která vede k „plodnému a tvůrčímu jednání z lásky k Bohu“.
Papež připomněl, že povolání k vnitřní modlitbě je vlastní každému křesťanovi, ale poustevníci jsou povoláni, aby toto povolání žili příkladným způsobem: „Jste svědky krásy kontemplativního života v církvi.“
Výzva k usebranosti a tichu
S ohledem na dnešní společnost papež hovořil o „světě, který je stále více odcizen vnější rušností, mediální záplavou a technologickým hlukem“. Právě proto je dnes více než kdy jindy zapotřebí „výzva k niternosti a tichu“, abychom se znovu dostali do kontaktu „sami se sebou, se svým bližním, se stvořením a s Bohem“.
Lev XIV. citoval „pouštního otce“ Evagria Pontského: „Mnich je ten, kdo je oddělen od všech, ale sjednocen se všemi.“ Poustevnický život podle papeže tedy neodděluje od lidí, ale „sjednocuje v hlubší solidaritě“.
„Mnich je ten, kdo je oddělen od všech, ale zároveň je se všemi spojen.“
Vzácný kvas
Zejména ve venkovských oblastech, kde kněží a řeholníci jsou stále vzácnější, jsou poustevníci „vzácným kvasem duchovního života“. I ve městech, která se vyznačují „osamělou anonymitou“, mohou být „oázami společenství s Bohem a bratry“.
Lev XIV. vyzval poustevníky, aby zachovali duchovní dědictví církevních otců, ale zároveň přijímali nové výzvy „s kreativitou Ducha svatého“. Připomněl slova svatého Augustina: „Tvá touha je tvá modlitba; a pokud je to neustálá touha, je to také neustálá modlitba.“
Na závěr papež povzbudil poustevníky, aby „vstoupili do tajemství Kristovy přímluvy“ a solidárně se podíleli na zkouškách lidstva:
„Držte ruce vztyčené a srdce bdělé – a plujte s celou církví přes bouřlivé moře dějin ke království lásky a míru, které Otec připravuje pro všechny.“
